PříběhemV týmu Jarky se za roky sbírala různá nedorozumění a “provinění”, o kterých se moc nemluvilo. Zato se na ně nezapomínalo. Petra před pěti lety odešla dřív domů a neřekla o tom Monice. Monika pak nestíhala práci za obě. Standa si stěžoval na Petra nadřízeným. A tak dál a tak podobně. Jarka věděla, že její tým není v pořádku, ale nevěděla, co dělat. Zkoušela různé experimenty. Posadila Standu k sympatizantům Petra. Jenže to pak bylo ještě horší. Požádala Moniku, aby Petře odpustila. Monika jí řekla, že by se jí nejdřív (vlastně už dávno) měla omluvit. Monika to odmítla s tím, že je to malichernost… Jarka z toho začínala být otrávená. Při zjišťování potřeb konzultant ale narazil na problémy v týmu a tak se s Jarkou domluvil na širším zaměření „třistašedesátky“. Nebyl to ale běžný „papírový“ průzkum. Konzultanti si popovídali s každým členem týmu. Ten měl za úkol slovně hodnotit kolegy, potom je hodnotil pomocí čísel. Zároveň hodnotil sám sebe. Po vyhodnocení si konzultanti znovu povídali s každým členem týmu. Podpořili pozitivní vnímání jeho členů. Otevřeli možnosti řešení starých sporů. Podařilo se uvolnit napětí. Zároveň se nastartovala „pozitivní spirála“ – Myslím si, že mě někdo hodně nemá rád. Když se dozvím, že to není tak zlé a také co můžu ve svém chování zlepšit, aby to bylo ještě lepší, většinou to aspoň vyzkouším. To se přesně stalo v týmu, takže se vztahy zlepšily. Z Petry a Moniky, z Petra a Standy kamarádi nebudou. Dokážou spolu ale mluvit, spolupracovat… |
Naše zkušenosti
|