Na tenhle příběh se nedá zapomenout. Skoro všichni jsme jako malí četli příběhy tří mušketýrů a pokud náhodou ne, křičí na nás dodnes z mnoha divadelních, televizních a filmových inscenací. Podle vkusu scénáristů pak čtyři Tři mušketýři zachraňují svět, království, francouzského krále nebo všechno dohromady. Původní příběh, který z rozsáhlého Dumasova eposu nejvíce přitahuje, zní asi takhle:
Intrikánský kardinál zjistí milostný románek, který má francouzská královna s anglickým vévodou. Jako milostnou zástavu královna vévodovi předá náhrdelník s diamantovými závěsky – důkaz přízně. Kardinál přiměje žárlivého krále, aby po své ženě vyžadoval prezentaci náhrdelníku na plese. Pokud ho mít nebude, je to malér a je jasné, že kardinál provalí pikantní aférku…
Mušketýři za cenu obrovského nasazení a osobních obětí dopraví náhrdelník zpět královně, ta ho předvede na plese a kardinál utře nos.
Co nám tenhle geniálně vyprávěný a v jádru prostinký příběh, podobný mnoha francouzským komediím o paroháčích, může nabídnout z manažerského hlediska? Ukazuje v pestrém chování hlavních a vedlejších postav zajímavé a inspirující postupy řešení problémů, řízení pracovních týmu a zvládání úkolů.
Podívejme se, jak d´Artagnan například provádí brífink se svým týmem (podotýkám, že je projektovým, nikoliv liniovým manažerem) v překladu Jaroslava Vrchlického:
„Do Londýna, pánové“, pravil d´Artagnan.
… „A co budeme dělati v Londýně?“ …
„Toť, co Vám nemohu říci, pánové, v tom musíte mi důvěřovati.“
… „Ale chceme-li jet do Londýna“, připojil Porthos, „k tomu je třeba peněz, a já jich nemám“…
„Ale já je mám,“ ujal se slova d´Artagnan (následuje podrobná rozprava o penězích, dnes by se řeklo „badžetu“).
…„A je to válečná výprava, co podnikáme?“
„A jedna z nejnebezpečnějších, připomínám to výslovně“
… „Nu tak, dáváme-li v sázku své životy,“ pravil Porthos, „aspoň bych rád věděl proč?“
„Budeš aspoň tím horlivější“ pravil Athos.
… „ Což má král zvyk, skládati vám účty? Ne! On vám řekne krátce: Pánové, jest válka, … jděte se bít, a vy jdete. Proč? Vy se tím ani za mák neznepokojujete.“
D´Artagnan má pravdu,“ pravil Athos, „ejhle, zde naše tři dovolené od pana de Trévile (liniový manažer) a zde tři sta pistolí (peníze) jichž pramen neznám. Pojďme se dát zabít, kam nás posílají. Což stojí život za to, aby se člověk po tom ptal? D´Artagnane, jsem ochoten jíti s tebou.“
„A já též“ pravil Porthos
„A já též“ děl Aramis. „A také mne nijak nemrzí, opustím-li Paříž. Mám potřebu, abych se rozptýlil trochu.“
„Nu dobrá, příležitostí k rozptýlení dostane se vám, pánové, až dost,“ pravil d´Artagnan.
„A teď, kdy vyrazíme?“ pravil Athos.
„Okamžitě“…
A bylo to. Když přijdete za kolegy, se kterými máte dobré vztahy, a nabídnete jim úkol, který je výzvou jejich schopnostem, vybočuje z běžné rutiny, máte na něj potřebné prostředky a dáte jim pocit důležitosti, udělají téměř cokoliv (stejně bude lepší, když jim řeknete, co a proč od nich chcete, nejsou většinou tak bezstarostní jako mušketýři).