Rozhovor s Honzou Gruberem, lektorem a VŠ učitelem

• V čem se pro Tebe liší práce online od osobního kontaktu? Jaké jsou výhody a nevýhody?

Online v době covidu jsem průběžně vedl jeden cyklus workshopů (á 4 hodiny), dva cykly přednášek (á 90 minut), realizoval jsem individuální konzultace a psychodiagnostiku, a dále webinář s více než 50 účastníky. Byla to moje první zkušenost s přímou prací s klienty na dálku.

Kromě výhod, které člověka automaticky napadnou (třeba odpadá dojíždění, na webináři mohli být účastníci s opravdu vzdáleným přístupem, jeden se hlásil z Baku, druhý z Amsterodamu) mne zaujala možnost práce s chatem, kdy se účastníci mohou vyjadřovat jaksi v druhém plánu, a často se ke slovu dostanou ti, kteří by se třeba v rámci semináře „tváří v tvář“ styděli.

Všeobecně se online vzdělávání podle mé zkušenosti liší vlastně daleko méně, než to na první pohled vypadá. Jako největší past mi pro lektora přijde pokušení upadnout do výkladu, prokládaného prezentací a videem, které účastníky vede k pasivnímu sledování jakési „TV seminářové show“. Ta od nich nic moc nevyžaduje, při jejím sledováním se mohou zabývat třeba přípravou oběda nebo odbavováním pracovních mailů. Myslím, že v online vzdělávání je třeba účastníky více motivovat k interakci, vzájemnému sdílení zkušeností, k plnění úkolů a vyzývat k aktivitě. Pokud si na tohle dáváte pozor, vzdělávání na dálku funguje.

• Do online režimu školení přešlo jen velmi málo firem, které vzdělávají své zaměstnance. Proč to tak podle Tebe je?

Myslím, že je to otázka času. Školení online má rozhodně potenciál, nabízí obrovskou úsporu času zaměstnanců a možnost rozvíjet je stejně kvalitně, jako při formě tváří v tvář. Myslím, že využití IT má špatnou pověst ve firmách kvůli e-learningovým programům, které slouží ke zcela specifickým účelům. Časem si zaměstnavatelé i zaměstnanci uvědomí, že kontakt na dálku ve srovnání s klasickým školením umožňuje rozvoj ve stejné míře, jen trochu jiným způsobem.

• Jaký je rozdíl mezi webinářem, e-learningem a online školením? Jsou témata, skupiny a formy školení, které jsou vhodné nebo nevhodné pro tyto vzdělávací přístupy?

Webinář vnímám více jako „přednášku s diskusí“, kdy je cílem představit nějaký koncept. Informace majoritně proudí od lektora k účastníkům. E-learning svou podstatou neumožňuje interakci s lektorem, je to spíše jakási forma interaktivní literatury. Online školení umožňuje i transfer dovedností a přímou zpětnou vazbu účastníkům, s tokem informací oběma směry. K tématům: narazil jsem na problém, jak vysvětlit na přímý dotaz jednu situaci z oblasti neverbální komunikace, a třeba skupinovou psychoterapii si online zatím představit nedokážu. Jinak je pro mne ale překvapivé, že vlastně všechna témata z kurzů „tváří v tvář“ jsou v nějaké podobě přenositelná i do online prostoru. Je to trochu náročnější na přípravu, ale zvládnutelné.

• Je rozdíl mezi online školením a prezenčně realizovaným školením z hlediska času? (jak dlouho by to mělo maximálně trvat?)

Nejdelší online akce, kterou jsem vedl, trvala pět tréninkových hodin a byla podle mne příliš dlouhá. Doporučuji bloky po 90 minutách, maximálně dva za sebou.

• Radíš se školením počkat po covidu, nebo jít do online školení teď? A proč?

Myslím, že rozvoj online školení je výhoda, kterou můžeme vytěžit ze současné situace. Pokud si jako vzdělavatelé, zaměstnavatelé i lektoři uvědomíme potenciál online rozvoje, naučíme se ho prakticky využívat a doplníme jím soustavu efektivních rozvojových přístupů, budeme moci říct, že covid-19 nám odkázal i něco užitečného.